Perly Dolomit - Val Gardena

Val Gardena má dobrý zvuk. Nádherné přírodní scenérie, vynikající služby a k tomu prestižní podniky sportovního i kulturního charakteru z ní dělají výjimečné místo. Vyšší cenová hladina pak ještě dotváří nádech exkluzivity, který se nad Val Gardenou snad odjakživa vznáší. Zaslouženě.

Val Gardena je zhruba 20 km dlouhé údolí, které na západě otvírá Ponte Gardena a na severovýchodě zakončují průsmyky Passo Gardena a Passo Sella. Automobilové spojení do Val Gardeny je poměrně jednoduché – za brennerským průsmykem opusťte dálnici na sjezdu směr Chiusa a dál už vás spolehlivě dovede značení. Z dálnice by vám to přitom k lanovkám Val Gardeny nemělo trvat déle než půl hodiny. Hodně návštěvníků ale využívá k dosažení tohoto světoznámého střediska zimních sportů také železnici, která sem vede skrz Bolzano, Brixen a již zmiňované městečko Chiusa. Cestování vlakem je romantické, pohodlné a vzhledem k tomu, že v průběhu pobytu už auto v podstatě nepotřebujete, také celkem praktické.
O historii Val Gardeny byste v případě její návštěvy měli vědět alespoň tolik, že se nacházíte v domovině Ladinů, kteří se jen zřídkakdy označí za Italy nebo Rakušany. Jejich hrdost, podpořená sáhodlouhou minulostí, nezná mezí a nejvíce se asi projevuje v používání původní ladinštiny – dva tisíce let starého retorománského jazyka, který by se snad dal charakterizovat jako mix latiny a keltštiny. Přestože tímto jazykem mluví v údolí Gardena devadesát procent obyvatel, má tu vše kromě ladinského také italský a německý název. Vedle turismu, který dnes pochopitelně vládne ekonomice celé oblasti, je neopomenutelnou součástí života místních obyvatel také dřevořezbářství. I díky zájmu turistů o dřevěné výtvory v tomto oboru do dneška pracuje zhruba jedna tisícovka «Gardeňanů».

Ortisei

Ortisei, St. Christina a Selva Gardena jsou hlavními «záchytnými body» celého údolí, přičemž za nejvýznamnější je považován především Ortisei (1236 m n. m.). Je kulturním centrem oblasti, má atraktivní střed města s pěší zónou a kromě muzea mapujícího historii Val Gardeny tu natrefíte i na moderní kabinové lanovky, spojující město s lyžařskými areály Alpe di Siusi a Seceda. Prvně jmenovaný je vlastně jakousi náhorní plošinou, která nabízí kromě spousty příjemných, většinou červených sjezdovek perfektní vyžití i pro běžkaře. Skvěle upravené stopy v nadmořské výšce 2000 metrů nejsou v Evropě zrovna pravidlem. Areálu vévodí 2210 m vysoký vrchol Punta d’Oro, na který vás vyveze čtyřsedačková lanovka, dolů pak pojedete středně těžké terény.

Seceda

Sjezdovky v okolí vrcholů Seceda a Col Raiser jsou dosažitelné jak dvěma kabinami z Ortisei, tak jednou lanovkou ze St. Christiny. Jako na dlani pak budete mít na protější straně se tyčící masiv Sassolungo a za sebou jeden z našich tipů na nejhezčí sjezdovku oblasti Val Gardena. Červená pod sedačkou Fermeda se vine prakticky ničím nechráněnou plání a je hodně široká. Pokud se na ni dostanete hned zrána, kdy je perfektně rovná, můžete vykrajovat tak široké oblouky, jak se vám jen zlíbí. Ovšem ani v době, kdy už je trať poněkud «opotřebovaná», není okolní terén nezajímavý. Pláně v sousedství značené tratě přímo vyzývají k pokoření! Návrat na sjezdovku je vždy velmi jednoduchý, jen pozor na dřevěné chajdy rozeseté jakoby náhodou v bílé peřině. Tato skromná hnízdečka v zimě většinou zejí prázdnotou, přes léto jsou však velmi častým útočištěm obyvatel St. Christiny, kteří se tu rádi oddávají slunění, grilování a za teplých nocí jsou tu někdy ochotní i nocovat. Jak vidno, také lid ladinský má v sobě chatařského ducha! Spustíte-li se z vrcholu Seceda na druhou stranu, tedy směrem k Ortisei, čeká vás opět červená, ale zejména ve spodní části trochu nudná trasa. Trať vinoucí se pod kabinovou lanovkou kromě úctyhodné délky nenabízí nic než přejezd po dně zalesněného údolí.

Sassolungo

Terén pod 3181 m vysokým masivem Sassolungo je poměrně strmý a nabízí tak ve Val Gardeně nejprudší sjezdovky. Jejich výčet nelze začít jinak než tratí, kterou zná snad každý, kdo se o lyžování alespoň trochu zajímá, pod názvem Saslong. Černá, po které se každý rok před Vánocemi řítí nejlepší sjezdaři světa, se vine z vrchu Ciampioni (2254 m) a až si ji pojedete prohlédnout, možná budete trochu překvapeni. Kdo na vlastní kůži zažil Streif v Kitzbühelu, může se na italskou legendu snad dívat trochu s despektem. Pro středně zdatného lyžaře není její zdolání vůbec ničím výjimečným. To ale platí jen v případě, že jedete krátký či středně dlouhý oblouk. Sjet si tenhle kopec na čas, tedy bez oblouků, by pro nás běžné smrtelníky jistě skončilo hodně dramaticky. A to už jsou dnes Velbloudí hrby – nejdiskutovanější část tratě – po generální úpravě, tedy o něco menší, než tomu bývalo před lety. Patříte-li k milovníkům černých sjezdovek, sjeďte si také Monte Seura (2117 m). Od loňska sem vede nová sedačková lanovka, a protože si na to ještě spousta lidí nezvykla, nebývá tu nijak velký nával. Proto, ale také díky perfektnímu dětskému svahu u její dolní stanice, je tenhle miniareál nad St. Christinou naším dalším tipem. Čtyři vleky obsluhují krásné mírné svahy v místě zvaném Monte Pana a ze stejného bodu vyráží vzhůru k černé a červené sjezdovce z Mont de Seura zmiňovaná nová sedačka. Není to ideální místo pro celou rodinku? Několik modrých ale najdete i cestou na Passo Sella, nad průsmykem už jsou ovšem svahy zase o něco prudší a sjezdovky na nich většinou červené.

Selva Gardena

Poslední základnou pro výjezdy k zasněženým svahům je Selva Gardena. Také odsud vede kabinová lanovka na již zmiňovaný vrchol Campioni, také do Selva Gardeny z něj vede černá sjezdovka. Na druhou stranu od města jsou naopak zpočátku velmi mírné svahy s několika pozemními vleky. Výše nad nimi, směrem k Passo Gardena, už jsou ale sjezdovky červené a jedna z nich je naším závěrečným tipem. Kabinovou lanovkou vyjeďte na 2300 metrů vysoký Dantercepies a při pohledu dolů se dejte doprava. Červená sjezdovka je nádherná, dostatečně dlouhá a ústí na onen zmiňovaný «playground» za městem. Pak už tedy stačí jen vyzvednout lyžařskou drobotinu a můžete přemýšlet, co s nadcházejícím večerem.

Kulturní bašta

Val Gardena není jen lyžařským rájem, ale velmi rychle se stává také významným kulturním centrem. Během léta se sem v posledních letech sjíždějí nejlepší světové orchestry na Music FestiVal Gardena a údolí v srdci Dolomit už si tak získává velmi zvučné jméno i na mezinárodní scéně vážné hudby. Přičteme-li k tomu skutečně dlouhou a bohatou historii této oblasti, unikátní ladinskou kulturu a třeba i zajímavý geologický původ všude přítomných skalních masivů, nebudete se ve Val Gardeně nudit. Pro bližší informace o kulturním dění si nezapomeňte opatřit brožuru Val Gardena Events, o historicky zajímavých místech v údolí (je jich opravdu hodně) se jistě nejvíc dozvíte v Museu Val Gardeny v Ortisei.

Gardenissima

Jste v dobré fyzické kondici? Pak se přihlašte na Gardenissimu – nejdelší obří slalom v Dolomitech. Šestikilometrový závod startuje z vrcholu Seceda, končí až u dolní stanice lanovky Col Raiser a překonáte při něm převýšení 1033 metrů. Ale není to určitě jen délka, čím je tento veřejný závod tolik neobvyklý. První kilometr tratě se totiž závodí paralelně, zbylých pět kilometrů pak jede každý lyžař sám. Obrovský zájem o neobvyklé sportovní klání dokazuje třeba fakt, že počet startujících museli pořadatelé omezit na «pouhých» 500, přitom řada jmen ze startovního pole vám bude znít přinejmenším povědomě. Z jubilejního desátého ročníku, který se konal 26. 3. 2006, vzpomeňme třeba jména jako Petr Záhrobský, Peter Fill či Pepi Strobl, ještě zajímavější je pak pohled do výsledkové listiny ženské kategorie. Vítězkou totiž nebyl nikdo jiný než Šárka Záhrobská, přestože z domácích závodnic stály na startu například Lucia Recchia a Chiara Costazza.

Saslong Classic

saslong Už od roku 1969 se pod masivem Sassolungo jezdí jeden z nejznámějších sjezdů ve Světovém poháru – Saslong Classic. Bezmála tři a půl kilometru dlouhá trať se za více než třicet pět let stala legendou a mezi sjezdaři o ní kolují někdy až fantastické historky. Velkou zásluhu na tom mají především zruba v polovině tratě situované terénní nerovnosti, kterým dnes nikdo neřekne jinak než Velbloudí hrby. Když přišel v polovině sedmdesátých let relativně neznámý rakouský sjezdař Uli Spies s nápadem Velbloudí hrby přeskočit, považovali ho Franz Klammer a spol. za blázna. K přeletu všech tří terénních vln bylo tehdy nutné překonat zhruba sedmdesátimetrovou vzdálenost. Přestože Spies nakonec přeletěl jen poslední dva z Velbloudích hrbů, zapsal se tímto kouskem do historie Saslongu přinejmenším stejně nesmazatelně jako jeho několikanásobní vítězové. Kdo chce na úspěch v prestižním sejzdu myslet dnes, musí umět dobře skákat. «Nikdy jsem na Saslongu neuspěl a je pro mě pořád obrovskou výzvou,» říká o démonické trati Hermann Maier a pokračuje: «Strašně mě mrzelo, když byl závod v roce 2000 odvolán, měl jsem skvělou formu a speciálně na Velbloudí hrby jsem si věřil. Tahle pasáž závod rozhoduje a já jsem v té době skákal skvěle. Škoda.» Vyhrát Saslong Classic je privilegium a podaří-li se to domácímu závodníkovi, položí si k nohám celou Itálii. Tuto čest měl ale v celé historii závodu jenom jediný Ital, Kristian Ghedina, a to v letech 1999 a 2001. Zatím nejrychleji prolétl 3446 m dlouhou trať s průměrným sklonem 24,5 % Antoine Deneriaz, který v roce 2003 zaznamenal čas 1:52:99. Loňským vítězem se stal Marco Büchel z Lichtenštejnska a my se můžeme těšit, kdo pod Sassolungem vystoupí na nejvyšší stupínek v sobotu.

Zdroj: SKI magazín